Irena Chřibková

Rozhovor s Irenou Chřibkovou
o Mezinárodním varhanním festivalu

Irena Chřibková je titulární varhanicí a ředitelkou kůru baziliky sv. Jakuba na Starém Městě pražském. Varhany studovala na kroměřížské konzervatoři a na Akademii múzických umění v Praze. Pod vedením S. Landale pokračovala na Conservatoire National v Rueil­‑Malmaison, kde získala nejvyšší ocenění Premier Prix a l’unanimité. Vystoupila ve všech zemích Evropy, v Japonsku, Islandu, Izraeli a Rusku. Koncertovala rovněž ve Spojených státech amerických. Založila několik cyklů duchovní hudby, z nichž Mezinárodní varhanní festival se řadí mezi nejvýznamnější světové festivaly.

Program letošního ročníku Mezinárodního varhanního festivalu, který již 29. rokem pořádáte, je tak trochu speciální. Můžete přiblížit proč?
Rok 2024 je Rokem české hudby. Proto i dramaturgie festivalu je sestavena s přihlédnutím k tomuto tématu. Konkrétně to znamená, že na kaž­dém koncertě zazní vždy česká hudba skladatelů­‑jubilantů – Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Josefa Suka, Bohuslava Martinů, Petra Ebena a méně známého Stanislava Jelínka a Josefa Labora. Ve světové premiéře uslyšíme Sonátu pro klarinet a varhany soudobého autora Jiřího Gemrota. Samozřejmě, že nebudou chybět osvědčená a známá díla J. S. Bacha, díla německých i francouzských romantiků a improvizace, která je momentálním projevem varhaníkových schopností, jeho nálad a nápadů. To vše na základě daného tématu třeba písně nebo textové předlohy.

Festival se každoročně koná v bazilice sv. Jakuba, kde jsou umístěny největší varhany v České republice. Jak se na ně hudebníkům hraje?
Varhaníci vesměs oceňují naše varhany jako nástroj s velkým výběrem nejrůznějších hlasů, které se dají navzájem kombinovat a dovedou tak znít prakticky vždy zajímavě a nově. Je to vlastně symfonický orchestr a varhaník jeho dirigent. Všichni interpreti si pochvalují akustiku baziliky sv. Jakuba a celkový interiér, který utváří nezapomenutelný dojem celého vystoupení.

Na co byste posluchače letos nalákala?
Už zahajovací koncert mladého Gabriela Agrimontiho slibuje originální zážitek a nejinak tomu bude po dalších sedm večerů až k závěrečnému koncertu vítěze soutěže Pražské jaro 2013 Karola Mossakowského, který bude vyvrcholením celého cyklu.

Daří se Vám vyhledávat nové tváře pro festival?
Každoročně se objevují noví umělci, které si buď najdu sama, nebo samotní varhaníci mají velký zájem o vystoupení na našem festivalu. Za ­takřka třicet let svého trvání se stal významnou událostí – přehlídkou světového varhanního umění, která láká pro svou zajímavou dramaturgii i místo v samém srdce Evropy – Praze.

Mohla byste pro naše čtenáře zavzpomínat na začátky vašeho festivalu?
Po roce 1989 se objevily agentury, které chtěly pořádat koncerty nejrůznějších kvalit… Proto tehdejší provinciál minoritů pater Oldřich Prachař založil u sv. Jakuba společenství Svatojakubské Audite Organum. Jako titulární varhanice jsem se začala zabývat pořádáním koncertů a z jednotlivých akcí vyrostl postupně nápad uspořádat mezinárodní varhanní festival. Svatojakubské varhany se svými 8 277 píšťalami jako největší nástroj v celé České republice k tomu přímo vybízely. Některé okolnosti se utvářely v průběhu let, ale v poslední době funguje stálý tým, který zabezpečuje spolehlivě přípravu i průběh festivalu. Během každého koncertu probíhá videoprojekce, která umožňuje nahlédnout do varhaníkovy „kuchyně“, vidět varhaníka zblízka. Festival je i příležitostí navštívit jeden z nejpozoruhodnějších pražských chrámů s bohatou historií a opředený řadou legend s nevšedním interiérem a proslulou akustikou. Zároveň prostřednictvím nových interpretů poznáváme varhanní literaturu různých národů a kultur. A protože hudba nepotřebuje tlumočníka, jsou tato hudební setkávání všestranně obohacující.

Velice Vám děkuji za rozhovor a přeji vašemu festivalu ještě dlouhé trvání a mnoho spokojených posluchačů.

Alice Braborcová