Veronika Vašková

Rozhovor s výtvarnicí Veronikou Vaškovou

Veronika Vašková (1980) absolvovala studium managementu galerií a muzeí na Vyšší odborné škole informačních studií Praha. Zabývá se fotografií, kresbou a malbou, inspiraci nachází zejména na Žižkově.

Veroniko, mohla byste, prosím, pro naše čtenáře nastínit, co Vás přivedlo k výtvarné tvorbě?
Malířkou jsem chtěla být už odmala, výtvarka byla můj nejoblíbenější předmět. Kreslila jsem si pořád, vším možným a na cokoli při ruce. Mamka mě ve 3. třídě přihlásila na výtvarný obor do ZUŠ Štítného na Žižkově, kde jsem si své malovací puzení uspokojila. Na uměleckou školu jsem se ale pak dál nehlásila, nepřála tomu situace doma. Naštěstí jde malovat i bez toho, tvorbu mám jako nejmilejší zálibu, a abych pravdu řekla, docela mi vyhovuje, že se jí neživím, občas bych asi měla hlad. Malování mi přináší hlavně obrovskou radost, a když se pak mé obrazy někomu líbí, je to příjemný bonus.

Žižkov je vaše srdeční záležitost, takže je asi přirozené, že je hlavním tématem vašeho díla?
Na Žižkově žiji od narození, mám ho prolezlý skrz naskrz. Tato čtvrť je pro mě velmi inspirativní, ty klikatící se ulice, staré dvory, pavlače, zajímavé průhledy, ráda tu atmosféru zachycuji. Snažím se ale na obrazech ukázat všechny aspekty této čtvrti – nejen genia loci, ale i určitou tradici, která se tu drží. Třeba teď „fušuju“ do fotbalu. Spolupracuji s FK VIKTORIA ŽIŽKOV, oslovili mě s nápadem propojit sport, Žižkov a malování. Úplně mě to nadchlo. Při zápasech v „kotli“ skandují „Děti moje, hrr na ně!“, takže namalovat Žižku na koni v dresu a za ním stadion se nabízelo. Další námět bude s Vlastou Burianem, který za Viktorku „chytal“.

Jste zakládající členkou fotografické skupiny 3+2, můžete prozradit její činnost a další umělce?
Nejsem úplně zakládající členkou, v začátku jsem nahradila architektku a fotografku Idu Čapounovou Chuchlíkovou, která se pak vydala individuální cestou. Díky facebooku se náhodně vytvořila určitá pestrá společnost lidí, kterou propojuje vášeň nejen k focení. Jedná se o skupinu osobností různých věků a různých povolání, které se předtím neznaly a které by se sotva vůbec potkaly. V současné době se skupina rozrůstá o více přátel, ale název 3+2 zůstává. Poslední výstavy čítaly i přes 70 účastníků. Otcem myšlenky je Miloslav Čejka, povoláním architekt, výtvarník a designer, absolvent UMPRUM v Praze. Fotografie je mu prostředkem k výtvarnému vyjádření i experimentu v barvě, tvaru a struktuře. Dále byl u zrodu Eugen Kukla, dynamický fotoreportér, Petr Dubjak, průmyslový designer, fotograf, grafik a karikaturista a Pavlína Fátorová, zdravotní sestra, která fotí s neuvěřitelnou lehkostí, poezií a romantikou. Já, co se týče fotografování, pomocí rozmanitých výtvarných technik zachycuji genia loci prostředí, ve kterém žiji a tvořím díla z obyčejných věcí, které mě obklopují, čímž jim společně se slovním doplňkem dávám další význam – říkejme tomu třeba „recyklace tvorbou“. De facto zachycuji běžné věci v momentě, kdy ony samy tvoří umělecké dílo.

Podle série obrazů S Žižkovem v pasteli vznikl moc pěkný soubor pohlednic, jak Vás to napadlo?
Žižkov jsem začala malovat právě kvůli tomu, aby měl svoje pohlednice. Kamarád fotograf a architekt Hynek Groman vyhrál někdy v roce 2005, nevím přesně, fotografickou soutěž v Radničních novinách se svým záběrem koně na střechách – pohled z Čajkovského ulice. To mi vnuklo nápad ta zajímavá místa malovat. Vyfotil i předlohu pro ikonickou tramvaj s Pražských hradem v pozadí, ta u Žižkováků prostě „jede“!

Uspořádala jste již několik svých výstav, chystáte v dohledné době nějakou další?
Od 2. září do konce října bude v Informačním centru Prahy 3 na náměstí Jiřího z Poděbrad výstava „Pastelovou stezkou z Krenovky k SUDOPu“. Pojala jsem ji jako takovou procházku Žižkovem, kterou jsem skrze obrazy přenesla do prostorů galerie. Místo popisků u jednotlivých děl tam bude umístěna mapa s vyznačenou stezkou. Návštěvníci si tak mohou prstem po mapě projít místa, která mě svým půvabem svedla k malování, a případně je pak opravdu navštívit. Také je v infocentru na 9. 10. od 18 hodin naplánován křest kalendáře na příští rok „Podruhé s Žižkovem v pasteli“, ve kterém jsou mé obrazy okořeněny svéráznými verši básníka a spisovatele Edy Veselého. Pokřtí ho můj oblíbený herec a Žižkovák David Matásek. Kalendář tam pak bude v prodeji, tak „hrr na něj!“

Děkuji Vám za příjemný rozhovor a přeji hodně úspěchů a štěstí v osobním i profesním životě.

Alice Braborcová