Petr Vacek

KAM za kulturou s…
Petrem Vackem
Petr Vacek je dost možná prvním rodákem Slaného pro rok 1965. V Praze absolvoval gymnázium a DAMU. První angažmá měl v Divadle vítězného února v Hradci Králové a posléze zakotvil v pražském Studiu Ypsilon (1988).
Vedle mnoha hereckých rolí moderuje televizní pořady Na vlastní nebezpečí, Pomáhej si a řadu, zvláště dětský pořadů. Nezapomenutelným se stal s Majdou Reifovou v Kouzelné školce. Věnuje se také zpěvu, překládá, zpívá v židovském souboru Mišpacha a intenzivně se zajímá o ekologii i projekty zaměřené na podporu dětí v dětských domovech.

Od října vás mohou vidět malí i velcí diváci s Majdou Reifovou ve Studiu Ypsilon. Jak k tomu došlo?
„Po smrti zakladatele Ypsilonky Jana Schmida jsme si říkali, jak dál. Chceme Ypsilonku předat dalším generacím, proto nám přijde rozumné hrát i pro děti. My s Magdalenou Reifovou to umíme, děláme to přes dvacet let. Sázíme na kvalitu, zpíváme písničky Hany Navarové z Divadla Sklep na texty mistra českého jazyka Jana Vodňanského a dalších skvělých autorů, v poslední době nám píše písničky i Tomáš Svoboda.“

Co Vás vedlo k napsání hry „Bylo nás pět (tenkrát)“, podle předlohy Karla Poláčka?
„Zcela konkrétně to bylo přání Honzy Hrušínského. Já se nebránil, je to má oblíbená knížka. Na Jezerce máme víc starších pánů než mladých kluků, proto vznikl nápad, že naši hrdinové jsou už v domově důchodců a vzpomínají na dětství. Osud Karla Poláčka mě zase ovlivnil v tom, že jediný Péťa Bajza je mladý, protože nepřežil válku. Skvělá předloha, skvělí herci - jako režisér jsem díky tomu měl už půlku práce hotovou. Vzniklo jedno z nejoblíbenějších představení Divadla Na Jezerce, ve kterém si občas i zahraju, když je třeba zaskočit za nějakého kolegu. Už umím tři role.“

Jak došlo ke spolupráci s Majdou Reifovou?
„To bylo kvůli Honzovi Vodňanskému, který pořádal někdy v devadesátých letech Mezinárodní den špionů. Hanka Navarová zhudebnila tehdy pár jeho textů a písničku Tajný kód jsme zpívali my dva s Majdou. A pak Hanka dostala nápad natočit desku písniček pro děti. Tam jsme taky oba zpívali a už nám to zůstalo.“

Dětský divák - je moc složitý?
„Hlavně je vnímavý a citlivý, je „houba“ – všechno se učí a nasává. Na celý život. Proto je dětská kultura velmi důležitá a musí být co nejlepší. Může mě čert vzít, když někdo špatnou kvalitu omlouvá slovy „je to jenom pro děti“.“

Věnuje se občanskému sdružení Letní dům, které pečuje o děti v dětských domovech. O víkendech pořádá semináře pro děti, které opouští dětské domovy pod názvem Život nanečisto.

„Dítě je upřímné, nepředstírá zájem. Hned víte, na čem jste. A jinak hospodaří s energií. Když chcete držet krok s dětským divákem, je to vyčerpávající. Ale krásné a zábavné.“

Děkuji Vám za milý a především inspirativní rozhovor. Ať se daří.

Luděk Sládek, šéfredaktor