Magdalena Reifová

rozhovor s herečkou Magdalenou Reifovou
Magdalena Reifová, jinak také nezapomenutelná ubulená kudrlinka Blanka z Pánů kluků, podnikavá Magda z komedie Brácha za všechny peníze nebo její hlas, co dal osobnost chůvě Fine ze sitcomu Chůva k pohledání… Ale hlavně je to Majda z Kouzelné školky, kterou děti milují.

Věra Plívová Šimková a Vaše jedna z prvních filmových rolí ve filmu Páni kluci. Jak vidíte dnes tuto spolupráci?
To je pěkná otázka. Až po letech jsem si uvědomila, jak moc mě poznamenalo dětství v blízkosti Věry Plívové Šimkové. A vlastně mi čím dál tím víc dochází, jak byla odvážná, když svůj život a svůj talent věnovala právě dětem. Protože to je odvaha. Víte, práce s dětmi a především pro děti, se velmi často podceňuje a leckdy nedoceňuje. A přes to všechno všichni milujeme pohádky, nejen na Vánoce! Neznám nikoho, kdo by nechtěl najít v okapu třeba Krokodýla, hledat poklad s Pány kluky nebo zažít opravdovou koulovačku s Šibeničáky a zažít tu nejbáječnější Pouť. Nejen tohle nám uměla Věra ukázat, protože nikdy neztratila dětskou duši a uměla se stále koukat na svět dětskýma očima. Její filmy patří k tomu nejnejnej – na co se podíváme vždycky rádi, i když nám není do zpěvu. A hlavně její filmy asi nikdy nezestárnou. Je to náš poklad. A já jsem moc pyšná, že jsem ji mohla poznat a možná na ni i maličko navázat.

Scénáře pro Kouzelnou školku, co to pro Vás znamenalo?
To je hodně těžké, ale asi narážíte na to, že mám možnost si některé díly Kouzelné Školky psát sama. Rozhodně se nepovažuji za „scenáristku“. Nikdy jsem tento obor nestudovala. Ale je pravda, že s dětmi pracuji a hraji už spoustu let. Nejen na divadle, ale především v televizi. Tím pádem mám výhodu „domácího prostředí“, protože za ty roky znám přednosti i úskalí televizní práce. Jde především o komunikaci s loutkou, která má svá omezení. Ono se leckdy něco hezky napíše, ale praxe je jiná. Tak se nějak nabízí, že trošku víc vím, o čem a jak si s dětmi hrát a hlavně jak to realizovat. A z toho mám opravdu radost. Je to veliká výzva.

Jaká je spolupráce s Petrem Vackem?
Myslíte mého druhého „skoromanžela“? :) Občas jsem s ním častěji, než se svou rodinou. S Petrem se známe už hodně dlouho. Poznali jsme se při nahrávání dětské desky „Splašil se kůň našíř“. Byl to takový projekt divadla Sklep. Texty napsal Jan Vodňanský a hudbu složila Hanka Navarová. Písničky jsme pak hráli se „sklepáckou“ kapelou v Praze na Dobešce. Ale písničky přibývaly a CD se kupily, a nás bavilo zpívat dětem, i když nejsme žádní zpěváci. A tak nás s Péťou napadlo přidat k tomu i divadlo. Dnes nám píše písničky i náš kolega Tomáš Svoboda, a tak máme stále spoustu inspirace a hrajeme spolu dodnes. A Péťa? Já ho miluju! Jeho bezprostřednost, hravost, ale i soustředěnost a na druhé straně totální roztříštěnost. Hraní s Petrem se jmenuje: „buď vždy ve střehu“. To je ale na tom právě to zábavné a vzrušující. Tím pádem je jasné, že žádné naše představení není stejné. Ale my se těšíme, co na nás čeká! Slyšíme na sebe i na každého, kdo sedí v hledišti, a každé představení si užíváme, jako malé děti.

Dětský divák – jak ho zaujmout?
My vlastně hrajeme pro děti všech věkových kategorií, tedy pro babičky, tatínky i pro „malkáše“. Naše představení jsou věkově neomezená od tří do sta let. Jediné, co je důležité, je chtít si hrát a nebát se ničeho, trochu se uvolnit a nechat se vtáhnout do dětského světa. A teď zrovna opět chystáme pro všechny velikou předvánoční pátrací hru „Kouzelné Vánoce“. To je něco, na co se celý rok těšíme, protože toto představení hrajeme jen a pouze před Vánocemi. Tedy takové naše mimořádné představení. Společně s malými i velkými diváky se pokusíme najít Kouzlo Vánoc, v Praze konkrétně ve Studiu Ypsilon na konci listopadu a 13. prosince. A tak máme pro všechny připravené nejen koledy, ale i závody na lyžích, koulovačku i stavbu živého betlému. Věřím, že se nám podaří navodit tu správnou předvánoční náladu bez stresu a hlavně plnou pohody. No a v novém roce nás - vás čekají další představení nejen v Praze, která budou plná překvapení pro nás, stejně jako pro diváky.

Luděk Sládek, foto © NetwIN production