Středověká osada Rybník a románská rotunda sv. Longina

Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Středověká osada Rybník a románská rotunda sv. Longina
Minule jsme sledovali příběh Horské brány, jejíž nález dal jméno nové pražské ulici. Dnes půjdeme opačnou cestou. Od pojmenování novoměstských ulic Na Rybníčku a V Tůních, přes název zaniklé středověké osady Rybník, se dostaneme až k objevu středověkého rybníčku, odkrytého archeologickým výzkumem právě na rohu těchto ulic na Novém Městě pražském.

Název osady Rybník se poprvé objevuje v zakládací listině břevnovského kláštera k roku 993, v níž kníže Boleslav zdejším řeholníkům věnuje rovněž „desátek ze všeho polního hospodářství V Poříčí a ze všech polí, které náležejí k Rybníku“. Od 10. století se v tedy v této horní části Nového Města pražského postupně formovala typická předměstská předlokační (před faktickým vysazením města a výstavbou hradeb) agrární ves, v níž byla okolo poloviny 12. století postavena charakteristická románská rotunda sv. Štěpána, která pro tuto osada zastávala funkci farního kostela. Ve třicátých letech 13. století ves Rybník koupila královna Konstancie a darovala ji své dceři Anežce, která byla abatyší kláštera sv. Františka (dnes Anežský klášter).
Dosavadní archeologické nálezy lokalizují tuto osadu spíše do prostoru jižněji od rotundy k Žitné ulici a směrem k Václavskému náměstí. Nacházela se tak pod terénní hranou mezi dvěma geologickými terasovými stupni, vyšším vinohradským stadiem a nižší terasou Karlova náměstí. Právě na hranách teras docházelo k výronům podzemních vod napájejících zdejší dnes zcela zaniklé vydatné prameny a menší či větší vodoteče, které vytvářely tůně a rybníčky.
Výzkum v bezprostředním okolí rotundy (výstavba nového schodiště) odkryl složitou a komplikovanou superpozici zaniklých přístaveb rotundy od 13. století až po její zaniklou raně barokní loď a velké množství kostrových hrobů datovatelných od 12. století až do období likvidace hřbitova na samotném konci 18. století. Výzkum rozsáhlé plochy východně od rotundy v místě Longin Business Center zachytil pokračování pohřebiště vymezeného symbolickým žlabem, ve kterém byla zřejmě osazena dřevěná palisáda.
To až tak velkým překvapením nebylo, tím naopak byla situace severně odtud, kde byla archeologickým výzkumem prozkoumána přírodní tůň napájená vydatným potokem směřujícím napříč zkoumanou plochou od křižovatky ulic Na Rybníčku a V Tůních směrem ke křížení Štěpánské a Žitné ulice. Nepravidelný útvar tůně o rozměrech přibližně 6 x 12 metrů byl vyplněný náplavovými vrstvami proloženými životními nečistotami s keramikou průběhu 12. a 13. století. Prostředkem tohoto rybníčku vedla v této době uměle vyhloubená přímá strouha s jímkou na jímání vody vedoucí směrem dolů k již zmíněné křižovatce Žitné a Štěpánské ulice. Strouha nejspíše zásobovala vodou vlastní středověkou osadu ležící o něco níže. Do rybníka taktéž ústila jedna menší a jedna větší vodoteč vedoucí z výše položeného rybníka doloženého geologicko­‑inženýrským průzkumem v čelní frontě ulice Na Rybníčku.
V okolí tůně se nacházel výrobní metalurgický okrsek s pecemi. Průběh zaniklé vodoteče představoval symbolickou hranici mezi světem živých a mrtvých. Jižně odtud na mírném návrší stála rotunda obklopená pohřebištěm. Severně směrem dolů k Václavskému náměstí stála vlastní osada osídlená minimálně v průběhu 11. až 13. století. To dokládají sídlištní objekty z Žitné ulice, nadzemní dřevěná stavba z 11. století ze Štěpánské ulice, depot téměř pěti set mincí z 12. století z křižovatky Štěpánské a Žitné ulice či zahloubený suterén domu z kamennou plentou ze 13. století ze Žitné ulice.
Osada zaniká v průběhu 13. století, nepochybně před výstavbou Nového Města pražského v polovině 14. století, kdy je zdejší prostor pojat do velkorysé koncepce budování města Karlem IV. Po roce 1348 vzniká mezi ulicemi Štěpánská, Žitná, Ječná a V Tůních rozsáhlý ohrazený komplexu okolo nově postaveného hlavního chrámu horního Nového Města - sv. Štěpána se třemi kaplemi, farou, školou, pohřebištěm a zvonicí situovanými v rozsáhlé farní zahradě. Nový gotický kostel nahradil již kapacitně nevyhovující farní kostelík – rotundu sv. Štěpána, převzal její zasvěcení a rotunda od té doby nese jméno sv. Longina.
Až ve třicátých letech 19. století dochází k protnutí farní zahrady novou komunikací (ulice Na Rybníčku), podél níž vzniká klasicistní zástavba, která byla stržena na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století.

Z nároží Ječné a Štěpánské ulice pochází jeden z největších hromadných nálezů mincí románské Prahy. V roce 1930 se zde ve výkopu pro telefon našlo 539 českých denárů Vladislava I. a II., které byly ukryty do země někdy před rokem 1158.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha z.ú.