Vojtěch Kašpar

Rozhovor s Vojtěchem Kašparem
Archeologie je nikdy nekončící dobrodružství
Autor pravidelného cyklu o památkách pražského podzemí je středověkým archeologem a ředitelem neziskové organizace zabývající se výzkumem ohrožených archeologických lokalit, jejich prezentací a popularizací. Činný je rovněž v dalších spolcích, redakčních radách, je redaktorem nejstaršího historicko­‑vlastivědného časopisu v našich zemích a příležitostně přednáší na vysokých školách.

Jak došlo k tomu, že jste si vydal cestou archeologie a proč zrovna archeologii na území Prahy?
Touha byla od malička, formovaná knížkami. Čundrování po hradech mě přivedlo ke středověku a hrady k Tomáši Durdíkovi. Tento významný český hradolog, jemuž jsem léta dělal asistenta, mě naučil archeologické řemeslo a seznámil s podstatnými lidmi. A jako rodák i obyvatel Nového Města jsem přirozeně skončil u tohoto karlovského založení. Když se formoval můj odborný zájem na přelomu 80. a 90. let minulého století, bylo téma Nového Města nedělané a tato část města byla fatálně ohrožená novou výstavbou.

Co pokládáte za objev v rámci Vašeho archeologického výzkumu, který zásadně přepsal dosud uznávanou historii daného místa?
Archeologie není věda převratných objevů. Jde o systematický sběr dat, kladení si otázek a hledání odpovědí. Připomíná to puzzle, kde výsledný obraz nikdy nebude složen, jelikož chybí příliš mnoho dílků. Proto je kariéra každého archeologa v podstatě od počátku v troskách. Radost mi dělá například postupující poznání Petrské čtvrti, specifické novoměstské části a snad bych zdůraznil naprosto nečekaný nález kamenných románských domů na Novém Městě pražském.

Cesta nálezu do expozice bývá složitá, dlouhá, anonymní a často nález končí v depozitářích – co o tom soudíte.
No ono to jinak nejde. Dnes působíme jako záchranka, vykopat co by zmizelo pod lžícemi bagrů, uložit do depozitáře a čekat. Až bude více času, až na to budou peníze. Proto jsou depozitáře nezbytné. Nicméně publikace a prezentace veřejnosti je naším posláním. Musíme si uvědomit, že ty milióny artefaktů v sobě nesou informace, ale pouze některé je možno s úspěchem prezentovat laické veřejnosti. O to více mě baví seriál o archeologických památkách v Praze a témat je pořád více než dost.

Průzkum jaké lokality je to, co nejvíc od budoucnosti očekáváte? Pokud to není tajné…
Ale není, já po čtyřiceti letech v terénu prakticky nic neočekávám. Byl jsem u největšího výzkumu v dějinách Prahy na náměstí Republiky (Palladium) a už mě asi nic nepřekvapí. Toužím spíše po čase na zpracování materiálu a psaní, to by byla krásná budoucnost. Ale asi bych zmínil klášter u Hybernů, jehož rekonstrukce se v dohledné době chystá. Pod pozůstatky barokního kláštera leží zaniklý středověký klášter a pozdně středověká městská zástavba. Unikátní konzerva s obrovským potenciálem.

Děkuji Vám za rozhovor, dlouhodobou spolupráci a přeji dost času ke zpracování všeho, co jste vyzvedl na denní světlo.
Luděk Sládek