Románský kostel Stětí svatého Jana Křtitele v Dolních Chabrech

KAM s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Románský kostel Stětí svatého Jana Křtitele v Dolních Chabrech
Na severním okraji Prahy nalezneme unikátní památku románského stavitelství, kterou je kostel Stětí sv. Jana Křtitele na Bíleneckém náměstí v Dolních Chabrech. V souvislosti s připravovanou rekonstrukcí kostela zde v průběhu sedmdesátých let minulého století proběhl archeologický výzkum, který přinesl zcela mimořádné výsledky, publikované autory výzkumu v nedávné době (2022) ve formě výpravné monografie.

Dnes srostlice dvou vsí, Dolních a Horních Chaber, leží v mimořádně příznivé sídelní poloze s dobrými klimatickými i půdními podmínkami. I proto zde archeologické výzkumy evidují desítky dokladů sídlištních i pohřebních aktivit z celého období zemědělského pravěku od neolitu až po raný středověk. A na ten právě zaměříme svoji pozornost, jelikož historie obce vzniklé okolo pramenné pánve Drahanského potoka je nepochybně starší, než nejstarší písemné zmínky o ní. První zmínky (z let 1092 či 1185) patrně souvisejí s jinými Chabry, Chrabry či Chraberci, a tak za první spolehlivý doklad existence obce považujeme listinu papeže Řehoře X. z roku 1273, kterou potvrzuje příslušnost Craber ke strahovskému klášteru.
Významnou roli nepochybně rovněž hrálo umístění Chaber při významné dálkové komunikaci obcházející strmé rokle Drahanského potoka a spojující Prahu přes Budyni nad Ohří se Saskem (Drážďany).
Na území dnešní obce evidujeme větší množství raně středověkých lokalit výrazně staršího data, které patrně představují větší počet sídlištních jader – dvorců rozmístěných v okolí rozvětveného prameniště Drahanského potoka. Sídlištní nálezy pocházejí například z historického jádra obce (č. p. 15), či ze západního břehu přítoku Drahanského potoka (ulice Na Rybníčku a Podhořská) či z okolí Hrušovanského náměstí a Spořické ulice. Naopak raně středověké pohřebiště se nacházelo v místě Červených vrchů na severozápadním okraji obce, které na počátku 20. století dokumentoval Eduard Štorch. Druhé raně středověké pohřebiště musíme předpokládat přímo v okolí kostela na temeni návrší v jižní části Bíleneckého náměstí.
A tuto dávnější historii obce potvrdil i archeologický výzkum, u jehož počátků stály mimořádné osobnosti středověké archeologie a památkové péče, např. Hubert Ječný, který byl vedoucím archeologického oddělení předchůdce dnešního pražského ústavu památkové péče, Julie Richterová z Muzea hlavního města Prahy a především osoby Zdeňka Dragouna a Michala Trymla, kteří výzkum prakticky v úplnosti realizovali a zpracovali do výše uvedené publikace.
V rámci výzkumu interiéru i exteriéru kostela se podařilo identifikovat minimálně tři starší kostelní stavby, než je dnes zcela unikátní a obdivovaný románský kostelík. Mladšími stavbami těžce postižené dvě nejstarší stavby je možno velmi obtížně rekonstruovat i datovat. Ze starší stavby byla torzálně odkryta subtilní základová zdiva z opukových kamenů, která nejspíše nesla dřevěnou nadzemní část. Jednalo se o stavbu s poměrně širokou pravoúhlou lodí a pravoúhlým presbytářem. Mladší (druhá) stavba byla tvořena pravoúhlou lodí zděnou zajímavou technikou klasového zdiva ze šikmo skládaných opukových kamenů a doplněnou o blíže neurčitelný (pravoúhlý či apsidiální) presbytář snad se základem oltářní mensy. Stavby je možno datovat do 11. století s tím, že první vznikla nejpozději před polovinou a druhá v druhé polovině tohoto století.
Třetím kostelem byla kruhová rotunda s podkovovitou apsidou o vnějším průměru okolo 12 metrů, která byla zděna z opukových kamenů pojených hlínou. Na západní straně se nacházela tribuna (empora), kterou nesl sloup založený na zděnou patku. Odkryty byly dvě úrovně podlah, starší tvořená drobnou hlinitokamenitou drtí a mladší, tvořená unikátními reliéfními keramickými dlaždicemi v maltovém loži datujícími stavbu do počátků a průběhu 12. století.
Stávající (v pořadí čtvrtý) jednolodní kostel s půlkruhovou apsidou byl postavený z pečlivě opracovaných opukových kvádrů a je přístupný od jihu pískovcovým portálem. Na západní straně měl rovněž tribunu, kterou nesl sloup založený na plasticky (drápky v nárožích) zdobenou základovou patku odkrytou výzkumem. Ten rovněž odkryl pozůstatky kotvení dřevěného lešení používaného při stavbě objektu, který vznikl v průběhu třetí čtvrtiny 13. století.

V Horních Chabrech v Ládevské ulici před č. p. 542, u křižovatky s ulicí Pod Křížem, nalezneme 172 centimetrů vysoký buližníkový kámen z nedalekého vrchu Ládví. Tzv. Zkamenělý slouha je spojován s keltskými menhiry s archeo­‑astronomickým významem.

Na nároží kostela ve výšce 160 centimetrů nalezneme pozůstatky středověkého „graffiti“ z 15. století. Latinský nápis červenou hlinkou zvěstuje středověké přísloví: „Dokud se nemodlí srdce, jazyk se namáhá marně.“

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha, z. ú.