Když Burian prášil

Ačkoli je v Praze hustá divadelní síť, jež je protkána bezpočtem inscenací různých kvalit, a divák si tak pokaždé přijde na své, je vždy příjemným osvěžením, když do metropole zavítá oblastní soubor. Bývá to pro obě strany nejen velký svátek, ale i potvrzení toho, že vynikající a zajímavé inscenace mohou vznikat kdekoli.

Tentokrát se múza usídlila ruku v ruce se štěstěnou v libereckém Divadle F. X. Šaldy a společnými silami daly vzniknout dílu jménem Burian. Tomuto magickému úkazu však nedošlo v Liberci poprvé. Stalo se tomu již v roce 1891, kdy se zde narodil jiný Burian. Přesněji Josephus Wlastimil Burian, jenž se později vryl do paměti diváků i jejich bránic coby Vlasta Burian. A právě o vzletech a pádech krále komiků vypráví inscenace, kterou koncem sezony přivezli Šaldovci do Švandova divadla.
Režie i scénáře se ujal Tomáš Dianiška, jehož tvorba Pražanům není neznámá. Burianův životní příběh vypráví od prvních radostných standupových i sportovních krůčků v tehdejším Reichenbergu, přes hvězdné období až po nehodný estrádní výstup na sklonku jeho kariéry skýtající vedle humoru i bolest, smutek a sklíčenost. Hlavním Dianiškovým esem v sugestivním předání silného lidského příběhu je Veronika Korytářová, která ztvárnila Vlastu Buriana. Třebaže se zde pracovalo s nadsázkou, tak nejenže Veronika zvládla pochytit veškeré Burianovy mimické i pohybové kreace, ale dokázala být malým živelným chlapcem, oslňující hvězdou, křehkou duší i zlomeným starcem. Burianovy velké lásky – maminku a Ninu ztvárnila Jana Stránská a nelze opominout ani výkon Michaely Foitové, Elišky Jansové, Tomáše Impseila a Ladislava Hampla, kteří v rychlém střihu dokázali přesně rozehrát další figurky. V dobře namazaném soukolí koleček nezapadla ani Lenka Odvárková, která stojí za výpravou. Životopisná inscenace Burian je skvělým příkladem toho, že je dobré pečlivě sledovat program pražských divadel.

„Humor není pro mne odvětvím divadelního umění, nýbrž samou podstatou života.“ Vlasta Burian

TreBl