Gotické sklepy ve Spálené ulici

KAM s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi
Prostor stanice metra Národní a obchodního domu Máj v severní části východní fronty Spálené ulice prošel zásadní proměnou především v sedmdesátých letech minulého století, kdy byly zbořeny celé bloky původní měšťanské zástavby, aby uvolnili místo moderní architektuře. Celý proces byl završen po roce 2010, kdy původní vestibul metra ustoupil výstavbě nového obchodně administrativního centra Quadrio. Té v letech 2009 a 2010 předcházel záchranný archeologický výzkum, který prokázal skutečnost, že přes poškození plochy v době výstavby metra se zde v nebývalé míře dochovaly archeologické terény včetně unikátně dochovaných pozůstatků nejstarší zděné měšťanské zástavby.

Prostor této části Nového Města patřil k jižní části jádra nejstaršího pravobřežního osídlení z průběhu 10. a 11. století vázaného na významnou tzv. dolní vyšehradskou cestu spojující oba pražské hrady. Před výstavbou staroměstského opevnění v průběhu třicátých let 13. století patřila tato oblast k Újezdu sv. Martina situovaného do okolí stejnojmenného kostela a západně odtud se rozkládala další předlokační osada Opatovice. Patrně již od poloviny 12. století potom hraničil Újezd s jižněji se rozprostírajícím rozsáhlým židovským hřbitovem (Židovskou zahradou) situovaným mezi dnešní ulice Jungmannova, Spálená, Lazarská a Purkyňova.
Újezd se v písemných pramenech objevuje ve druhé polovině 12. století, kdy Soběslav druhý převádí vlastnická práva na vyšehradskou kapitulu. Osada ale existovala rozhodně před rokem 1140 a vedle jednolodního kostela postaveného mezi roky 1178 až 1187 k ní patřil i dvorec se sladovnou a zahradou druhé manželky Vratislava II., kněžny Adléty Uherské. Další reprezentativní stavby stály nepochybně v okolí kostela, zatímco řemeslnicko­‑hospodářská část osady se rozkládala jižněji až k prostoru křižovatky Vladislavovy a Purkyňovi ulice. Výše zmíněná výstavba staroměstských hradeb rozdělila osadu na dvě části. Severní staroměstská část s kostelem sv. Martina, od té doby zvaného „ve zdi“ (zakomponovaného do staroměstských hradeb), se ocitla uvnitř města a později splynula s Havelským městem, jižní část žila samostatně jako staroměstské předměstí. Předpolí hradeb bylo z bezpečnostních důvodů zcela vysídleno a zplanýrováno.
Druhou fatální proměnou prošlo zdejší území po vzniku Nového Města pražského po polovině 14. století, coby samosprávného městského organizmu. V rámci jednotného urbanistického konceptu jsou regulovány starší komunikace a vznikají nové, včetně nových veřejných prostranství. V rámci vyměření nových městských bloků vznikají na pravidelné parcelaci nové domy či jsou do kamene přestavovány starší.
A právě pozůstatky těchto nových řadových středověkých domů byly vedle dokladů starších sídelních aktivit odkryty překvapivě archeologickým výzkumem před výstavbou objektu Quadria. Přes postižení plochy výstavbou vestibulu metra se podél východní fronty Spálené ulice dochovalo několik zcela autentických sklepních prostor měšťanských domů. Čtyřem domům č. p. 69, 70, 72 a 73 původně patřilo 11 sklepních místností, z nichž se v unikátní podobě a především dispozici jednotlivých místností dochovalo pět sklepů objektů č. p. 69 a 70 ze sedmdesátých let 14. století (1376 až 1378). Jejich prvními majiteli tehdy byly pergameník, kloboučník, kovář a hřebenář. Některé objekty byly postaveny z důvodu nedostatku místa na parcelách v podobě šířkových jednotraktů, někdy s dvorním křídlem, objevují se však i dvojtrakty. Původně šlo o jednopatrové objekty s hrázděným zdivem v patře, později byly trámové stropy nahrazovány klenbami.
Na severní parcele s domem č. p. 69 se dochovaly tři místnosti. Jihovýchodní sklep ve druhém traktu do ulice byl přístupný vstupní šíjí od západu a představoval nejstarší fázi zástavby. Šíje byla zakončena portálem z cihelných vyžlabených tvarovek a dochovaly se rovněž okénka či odkládací niky. Na severním okraji parcely se dochoval kompaktní povrch původně zastřešeného průjezdu. Je tak zřejmé, že původní objekt původně asi postavený ze dřeva zaujal celou šířku parcely.
V místě domu č. p. 70 se nacházely dvě podobné místnosti uličního traktu a další prostory ve druhém zaniklém východním traktu. Dochované uliční sklepy byly zaklenuty hrotitou gotickou valenou klenbou a podlahy byly opatřeny valounovou dlažbou. Oba dodnes dochované historické suterény představují unikátní pozůstatky novoměstské historické zástavby a jsou zcela výjimečně přístupné revizní šachtou před parterem obchodního centra ze Spálené ulice.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia Praha, z.ú.