DOX – centrum současného umění v srdci Holešovic

Za poklady pražské architektury

Z bývalé továrny vyrostl architektonicky výrazný prostor, kde se potkávají odvážné výstavy, veřejná debata i živá kultura. Industriální syrovost se zde propojuje s moderním designem a vytváří místo, které inspiruje, provokuje a otevírá důležitá témata dneška.

Centrum současného umění DOX bylo otevřeno veřejnosti v roce 2008 v pražských Holešovicích, čtvrti s výraznou průmyslovou minulostí. Areál tvoří soubor bývalých továrních a skladových budov z počátku 20. století, které původně sloužily výrobním a logistickým účelům. Myšlenka jejich přeměny na kulturní instituci vznikla kolem roku 2005, kdy byla zahájena postupná rekonstrukce objektů. Zakladatelem DOXu je Leoš Válka, český podnikatel, mecenáš a iniciátor kulturních projektů. Architektonické řešení areálu vychází z principu proměny původních budov při zachování jejich industriální identity. Původní konstrukce byly ponechány a citlivě doplněny novými prvky. Typické jsou přiznané betonové povrchy, ocelové nosníky, viditelné technické rozvody a otevřené prostory kombinované s minimalistickými bílými výstavními sály, které umožňují variabilní instalaci výstav. Na podobě tohoto architektonického řešení se mimo jiné podílel architekt Ivan Kroupa. Výrazným symbolem areálu je vzducholoď Gulliver, která byla instalována na střeše komplexu v roce 2016. Jejím autorem je architekt Martin Rajniš. Dřevěná konstrukce o délce přibližně 42 metrů slouží jako prostor pro literární čtení, přednášky a veřejné diskuse. Významným krokem ve vývoji centra bylo rozšíření o multifunkční sál DOX+, který byl otevřen v roce 2018 podle návrhu studia Petr Hájek Architekti. Nový prostor reagoval na rostoucí potřebu větší kapacity a kvalitního technického zázemí pro náročnější scénické a hudební projekty. Dominantou přístavby je velkorysý sál s variabilním uspořádáním hlediště a jeviště, jenž umožňuje rychlé proměny podle charakteru programu. Zvenčí působí DOX+ jako výrazná, architektonicky čistá hmota, která citlivě doplňuje industriální charakter okolí. Díky světle šedému plášti s měkce tvarovanou membránovou fasádou vystupuje jako současný sochařský objekt; jeho struktura lehce evokuje čalouněný nábytek a dodává stavbě překvapivě civilní, až haptický rozměr. Nová budova si získal pozornost odborné i širší veřejnosti a v roce 2018 byla nominována na prestižní evropskou Cenu Miese van der Roheho. Celý komplex dnes představuje výrazný kulturní bod, který dalece přesahuje hranice galerie a vytváří pevné zázemí pro současné umění i veřejnou diskusi.

Petra Matznerová, foto © autor